Prvního landseera jsem viděla už v mém dětství. Tehdy to bylo na obrázku, v časopise Pes přítel člověka. Jednalo se o vítěze NDR a tento pes mne tak uchvátil, že v době, kdy jsem už plánovala po osamostatnění od rodičů pořízení psa, jsem si vzpomněla na tohoto krásného jedince a v tu chvíli jsem věděla, že si tohle plemeno pořídím. Nebylo to nic jednoduchého, protože v té době bylo v České republice jen pár jedinců, navíc nebyly žádné prezentace na internetu ... Nezbylo mi, než vzít výstavní katalogy, které jsem měla vypůjčené, hledat, na kterých výstavách landseeři byli a psát dopisy majitelům těchto psů. Někteří ani neodpověděli, ale na můj dotaz se ozvala paní, která měla fenku a její soused byl chovatel landseerů. V té době byl zrovna v očekávání štěňat. Tímto způsobem jsem přišla ke svému prvnímu landseerovi - Corado Jizerský achát. Nechtěla jsem chovat, chtěla jsem si užívat se svým psem a myslím, že se mi to za jeho život povedlo. Corado byl neskutečně inteligentní pes, parťák pro všechny činnosti. Na výstavách získal titul Český šampion, Krajský vítěz, Národní vítěz (v té době neexistovaly žádné tituly jako Junioršampion, Grandšampion, Šampion ČMKU).

Původně jsem s ním začala chodit na kynologické cvičiště jen z důvodu, aby mě poslouchal, protože nevychovaný velký pes je peklo, jenže byl tak šikovný, že nás to spolu začalo bavit a postupně složil 6 zkoušek z výkonu. Oslňoval všechny ty, kteří v té době byli skálopevně přesvědčeni, že s žádným plemenem kromě německého ovčáka se cvičit nedá.

Postupem času jsem se rozhodla, že bych přece jen chtěla zažít, jaké to je, mít bandu chlupatých kuliček a pomoci tomuto plemeni, aby se tady i dále rozvíjelo. Rozhodla jsem se přivézt novou krev do Čech, protože tady žádní importovaní psi nebyli a chovatelé na krytí do zahraničí také nejezdili. Po dlouhém domlouvání i přemlouvání jsem importovala holandskou fenu Zorrien van Hollandseer (pro mě Mája). Pravda, že zahraniční chovatelé nedávají své nejlepší odchovy ven, se později potvrdila, Mája nebyla po exteriérové stránce nejlepší, ale její krevní linie byla výborná a pro český chov potřebná. Mája měla 2 vrhy, oba s rakouským psem Apisem.

Cvičení s Corádem mě bavilo a z toho důvodu jsem chtěla po něm plemeno pro výcvik. Díky kamarádce Renatě k nám přišel pro mě ohromný pan pes - holandský ovčák Valentýn (Farwall Qalt Mercator).

Dalšími v naší rodině byli pes importovaný z Itálie - Yolly dei Silvanbull a poslední naší milou landseeří holčičkou byla Felicitas vom Petersberg. Po její moc brzké smrti u nás žádný landseer momentálně není, ale určitě zase někdy bude.

Felinky nečekaný a pro mě moc brzký odchod byl pro mě tak těžký, že jsem si nedokázala vzít hned dalšího landseera, ale bez psů jsou dům a zahrada tak prázdné, že jsem přemýšlela, jaké plemeno by se k našemu způsobu života hodilo. Protože milujeme tůry v přírodě (u nás na Křivoklátsku a na Šumavě), kola a tak, rozhodli jsme se pro aktivní plemeno australskou kelpii a pořídili jsme si pejska Tima. A nově k němu přibyl vnuk Valentýna - holandský ovčák Will.

Bez našich čtyřnohých rodinných členů si náš život můžeme jen těžko představit. Protože je ten psí život v porovnání s lidským krátký, snažíme se s nimi být co nejvíc a užít si co nejvíc společných chvil, ať už doma, při cvičení, procházkách nebo o dovolené.